Jak pracuji

Při vyšetření a terapii využívám znalostí klinické kineziologie a patokineziologie Profesora Fr. Véleho. Zlepšuji posturální motoriku pomocí Vojtova Principu a Dynamické Neuromuskulární Stabilizace dle konceptu Profesora Peadr. P. Koláře, PhD. V praxi to znamená posuzovaní svalové souhry mezi břišními a zádovými svaly. Hodnotím zapojení břišních svalů v pozici na čtyřech, ze vzpřímeného stoje do předklonu a důležitou informaci pro mě přináší stoj na špičkách. Ve většině případů se zapojují svaly povrchové a tzv. vnitřní svaly – hluboká, stabilizační vrstva se nezapojuje. Pacient to pociťuje tak, že nevydrží dlouho stát a v sedě si musí často přesedávat a měnit pozici. Krátkodobá chůze obvykle přináší úlevu, ale při delší chůzi se nestabilita, kterou pacient vnímá jako bolest, opět vrací.

Úkolem mé terapie je docílit tzv. funkčního celku a zajistit pohyb blížící se ideálnímu posturálnímu i lokomočnímu vzoru. Příklad z praxe: pacient se dotazuje během terapie proč mačkám patu, když přišel(a) s bolestmi bederní páteře? Tento druh terapie odborně nazýváme řetězení činnosti svalů a svalových smyček. Nepracuji jen s jedním svalem, který pacient udává jako bolestivý, ale pracuji s celou svalovou skupinou k získání stability a bezbolestného stavu. Příklady svalových smyček: gymnastka musí zapojit všechny svalové skupiny, aby se udržela na kladině. Při správném sezení, oslovujeme svalové smyčky bederní oblasti.

Předávání informací, jak pohyb správně udělat je složitý proces. Pro pacienta velmi často nepříjemná část rehabilitace, kde se učí novým pohybovým stereotypům, tělo se brání a nechce ze své pohybové jistoty. Opakování, trpělivost a spolupráce výsledky přinesou i když podvědomí volí často „cestu nejmenšího odporu“ i za cenu, že bolesti se vrátí.